V minulých dnech jsem se dostal při své akademické tvorbě do situace, kdy jsem potřeboval přesné složení S&P500 indexu včetně vah. Překvapilo mě, že se tento údaj nedá snadno získat "vygůglením" během několika minut. Dokonce ani quanti na mém oblíbeném traderském fóru nevěděli, kde to zadarmo sehnat. Samozřejmě, nabízeli mi rovnice, podle kterých si to člověk sám snadno dopočítá (jen co stáhne z webu tržní kapitalizace 500 největších amerických firem). Kromě tohoto mi jeden z nich nabídnul, že mi údaj přes jeden svůj komerční zdroj informací bezplatně stáhne, takže jsem problém snad nakonec vyřešil. Proč se ale nad tímto tak podivuji? Protože nedostupnost tohoto indexu jen potvrzuje, jak iracionálně se lidé chovají.
S&P 500 je index, který zachycuje pohyb cen akcií 500 (důležitých) amerických společností. Index vlastně není nic jiného než vážený součet cen jednotlivých akcií, kde váha je vypočítána podle tržní kapitalizace té dané společnosti. Tzn tržní kapitalizace hraje v indexu hlavní roli. Vedle toho jsou tu ještě další pravidla, která určují, jaká společnost se do indexu může dostat. Složení indexu je poměrně stabilní, mění se většinou jen váhy společností podle toho, jak si zrovna vedou. Index S&P500 je společností Standard and Poor's počítán již dlouho, proto se historicky ujal jako hlavní míra výkonu amerických akciových trhů. V dnešní době je hodnota tohoto indexu považována za magické číslo (hraje roli HDP v prostoru akcií), ke kterému všichni vzhlížejí, baví se o něm a strachují se o jeho hodnotu.
Předpis pro tvorbu indexu je poměrně přímočarý, hlavní problém je v tom, že k jeho výpočtu je třeba znát tržní kapitalizaci 500 společností a sečíst či podělit několik čísel. Vzhledem k tomu, že seznam společností je na wikipedii a index patří mezi magická čísla, nemožnost najít okamžitě váhy jednotlivých společností je opravdu překvapivá. Mateřská společnost indexu, Standard and Poor's, samozřejmě nabízí informace o indexu za poplatek, stejně tak lze zhruba odhadnout složení indexu podle SPYderu, což je na burze obchodovaný fond, který zhruba napodobuje složení indexu. To ale stále není původní údaj.
Mlha, která za přesným složením indexu tak trochu panuje, jen dokresluje obrázek, které ratingové agentury, mezi které Standard and Poor's patří, o sobě vytváří. Akciový index je dnes vlastně vnímán jako ten nejhrubší (fyzikální terminologií bych použil "leading order") rating akciových trhů. Pokud nelze snadno nahlédnout na vnitřnosti tohoto ratingového ukazatele, jak se pak běžný pozorovatel dostane pod pokličku samotných ratingů, které ovlivňují bytí a nebytí států a korporací? Co je to pak rating? Je to tedy jen jakási nepříliš složitá formule s nepřehlednými vstupy? (Obecně preferuji složité formule s jednoduchými vstupními daty, z ekonomického pohledu však spíše jen fyzikální zlozvyk) Jak mám onomu magickému číslu věřit? Touto otázkou se zároveň dostávám k ještě podstatnějšímu problému. Tím problémem není, čemu mám sám věřit, ale že lidé podobným magickým číslům nepokrytě věří a uctívají je. Jejich touha po racionálnu končí u toho, když vidí formální předpis pro výpočet daného indikátoru. Na dopočítání už pak nikdo nemá čas nebo to považuje za "zřejmé" a nakonec stejně věří v číslo, které mu je předložené. Ale zřejmé to v žádném případě není, nehledě na to, jak zasvěceně pak o tom kde kdo mluví a píše.
Davová víra v různé indikátory a ukazatele dnes nahradila lidové pověry podobné těm, jestli bude pršet, když vlaštovky létají při zemi. Bohužel se ale zdá, že víra v pozorování s vlaštovkami je snad více racionální než slepá víra v mlhavá, ale populární, čísla. Ona čísla nejsou špatná, jen se jim nesmí přisuzovat více, než jim přisuzovat lze.
Poznámka pod čarou: Index S&P 500 je i přes výše zmíněné problémy poměrně přímočarý. Mnohem iracionálnější je situace s Dow Jones Industrial Average indexem, který je složený ze třiceti klíčových průmyslových titulů. Tento index je však počítán jako vážený součet s vahami určenými v závislosti na ceně akcií. Tudíž vnímání tohoto indexu jako indikátoru průmyslové výkonnosti americké ekonomiky je úsměvné, neboť malá spekulace s cenou akcií IBM, která tvoří téměř desetinu indexu, může indexem výrazně zahýbat a rozplakat tak nejednoho amerického vlastence, který se pak bude dožadovat slíbené boží záchrany. V podstatě ale americká ekonomika a průmysl na tom bude stále skoro stejně. Americký vlastenec by pak měl spíše používat slzy při loučení se strukturálními pracovními pozicemi, které Ameriku masově opustily a stále opouští (bez ohledu na stav Dow Jonesova Indexu).
