Sebevědomí Spojených Států byla a je stále velké. Země se, zatím ještě právem, považuje za ekonomického hegemona, ale stále více se i v hlavách běžných lidí vybavují pochyby nad tím, jak dlouho ještě budou Spojené Státy dominovat světu. Mnozí věří, že dlouho. Ale problém této pozitivní nálady je v tom, že Američané obecně hodně věří, mají to přeci i na svém platidlu. Pravda ale je taková, že mnohé obavy jsou podložené dlouhodobě nepříznivými trendy, které nejsou založené jen na "HDP", popř. jiných mainstreamových ukazatelích, které tak často bývají cíleny politiky, že mnohdy je smysl dané politické úpravy jen v maximalizaci toho čísla (pozn. pod čarou: tohle vybízí k paralela s korporátním světem, kdy CEO taky maximalizují jen určitá čísla, která ovlivňují výši jejich bonusů).
Ve Spojených Státech dochází ke strukturálním změnám ekonomiky, které, zdá se, zatím spíše připomínají ekonomický exodus, než přirozenou evoluci na vyšší "ekonomický" vývojový stupeň. Za posledních cca 10 let bylo v USA zrušeno vice než 30 tisíc továren s vice než 500 zaměstnanci - továren, které většinou vyráběli nějaké zboží, nějaké konkrétní produkty. Tyto továrny byly v drtivé většině případů outsourcovány mimo území USA, kde práci převzala levná pracovní síla. Tímto země ztratila a stále ztrácí svou manufakturní základnu a je odkázána na cizí země. Finanční krize tento trend ještě více urychlila. Tento problém je spjatý s dalším problémem USA, kterým je dlouhodobě rostoucí obchodní deficit. Například každému dolaru, který utratí Čína za americké zboží, odpovídají skoro čtyři dolary, které utratí Spojené Státy za čínské zboží. A trend naznačuje, že se tento nepoměr bude ještě více zvětšovat.
Ruku v ruce s tímto dochází k likvidaci střední třídy. V dobách největšího rozmachu USA po druhé světové válce tvořila střední třída základ ekonomické pyramidy USA. Dnes více než dvě třetiny lidí žije od výplaty k výplatě (což opravdu není znak střední třídy) a zhruba každý sedmý Američan je odkázán na potravinové lístky poskytované vládou a každý šestý je zapojen do nějaké formy programu boje proti chudobě. Současný boj prezidenta USA o zdravotní reformu jen dokresluje fakt, že se demografická struktura společnosti výrazně mění, že poskytování zdravotní péče není nastavené pro celou populaci. Vedle toho se zde lidé začínají obávat problémů s financováním důchodů, které by mohly ekonomice uštědřit další těžkou ránu (pozn: problém s důchody má jiné příčiny než důchodové problémy v Evropě či dokonce ČR, proto je nelze zaměňovat a slepě zobecňovat!).
Známým a zprofanovaným problémem USA je její rostoucí národní dluh. Stejně jako veřejné finance je i nadále neudržitelná síla amerického dolaru. V nejbližší době se schyluje k novému "Plaza Accord", kdy by mohlo dojít k řízenému odstřelu amerického dolaru (pozn: k devalvaci). V současné době dolar ztrácí hodnotu, jen to není vidět, neboť je porovnáván s jinými měnami, které podobně trpí. Jako ilustraci stávajícího propadu hodnoty dolaru je rostoucí cena zlata v dolarech, kdy iracionálně ohodnocený kov válcuje měnu postavenou na americké ekonomice, tj. na něčem pevném.
Doména současných Spojených Států, kterou je finanční trh, trpí také svými problémy. Finanční trhy pomohly USA nastartovat ekonomiku a držet ji na vysokých obrátkách tím, že efektivně alokovaly kapitál tam, kde se mohl zúročit. Tohle ale předpokládalo investice na dlouhém horizontu, které mohly plnit tuto roli. Podobné investice už dnes nejsou v módě. Derivátové trhy ovládly dnešní finanční svět, svými objemy vysoce přerostly přes původní hodnoty "pevných" aktiv, na kterých stály a oddělily se od světa. Nebezpečná otázka, která se s tímto vynořuje, je, jestli nejsme na pokraji gigantické bubliny, kdy se deriváty oddělily od reálného světa. Ještě nebezpečnější představa, na úrovni té nejčernější za všech labutí, je, jak tato bublina splaskne. Vedle toho se stále více koncentruje finanční moc v rukou stále méně lidí, dochází k monopolizaci vitálního sektoru ekonomiky, což opět věští přinejmenším ekonomickou neefektivitu (ponechme stranou "financizaci" americké společnosti, kdy běžní lidé se snaží proniknout do tohoto světa a tím se dostávají do sféry jejich vlivu). Vedle toho toto jen dokresluje mizení střední třídy.
Negativní trendy, které věští nastávající problémy USA ještě neznamenají, že tato země je ztracena. USA jsou stále ještě dominantním hráčem na poli vědy a vývoje, čehož si i oni sami jsou vědomy, a proto zde během krize nevidíme například takové škrty do vědy, které se dějí někde jinde. Pokročilé technologie a věda mohou přinést své ovoce v podobě nějaké technologické revoluce, která vrátí USA zpět na správnou cestu směrem vzhůru. Pokud se ale ekonomické problémy dotknou i tohoto sektoru a začne strukturálně docházet k odlivu vědeckých kapacit mimo území a kontrolu USA, pak bych si dovolil říct, že tímto éra dominance Spojených Států bude završena...
