Co nás čeká příští týden v Evropě IV

Příští týden jsou v Evropě plánované oznámení následujících makro-dat:

Pondělí: Německo oznámí index manufakturních nákupních manažerů.

Úterý: Velká Británie oznámí CIPS PMI (obdoba indexu nákupních manažerů) a důvěru spotřebitelů. EU oznámí index výrobních cen.

Středa: EU oznámí očekávanou výši maloobchodních prodejů.

Čtvrtek: Není plánováno nic významného.

Pátek: Německo oznámí výsledky průmyslové produkce. Velká Británie oznámí vývoj cen vstupů a výstupů v manufakturní výrobě.

Poznámka: Situace na Evropských trzích se začíná přiostřovat. Nervozita ohledně Řecka stále roste, jeho rating jde dolů. Nyní se do toho přidaly i problémy Portugalska a Španělska. I když se stále o problémech PIIGS mluví, nyní se začínají problémy doopravdy projevovat. Z tohoto důvodu lze očekávat i jiné reakce trhů na oznámené makro-výsledky. Změna se projeví i mimo území Evropy. Trhy nyní budou náchylné v krítkodobém měřítku na panické chování kolem neočekávaných prohlášení spojených s budoucností Eura.

US trhy se pouští na osamělý sprint

Následující obrázek ukazuje vývoj hlavních indexů ze tří částí světa, tj. US, Evropy a Asie (viz obrázek dole, zdroj Yahoo Finance) za poslední tři měsíce.




Pokud se na něj podíváme podrobně, všimneme si, že Asie začala výrazně korigovat svůj růst a obrátila trend, viz patrný zlom kolem 13 dubna. Evropa začala také korigovat, Frankfurt a Londýn výrazně ubrali tempo růstu a trh se spíše pohybuje do strany. Francie dokonce napodobila Asijské trhy a obrátila trend směrem ke korekci dolů. Americké trhy, na druhou stranu, stále pokračují ve spanilém růstu a snaží se odpoutat od pelotonu. Otázka je, jestli US trhy udrží toto tempo a neodpadnou za chvíli mimo dráhu. Někteří US komentátoři s hrůzou poznamenávají, že by se trh mohl drát do svých původních výšin. To by pak ale podle nich znamenalo další šílený pád. Konzervativnější odhad spíše říká, US trhy začnou brzy korigovat a dojde k redukci. Vyvstává samozřejmě obava, že korekce bude přiživena iracionálním strachem z ne-růstu, neboť v současné době mnozí aktéři na US trzích pevně věří v dlouhodobý růst trhů. Korekce by dále mohla být přiživeny strachem z působení bank, viz současné kauzy GS, a stavem Kalifornie.

Takže, stáhne svět Ameriku nebo Amerika vytáhne svět? Příští týdny naznačí, jak se bude rozdíl mezi US a světem dále vyvíjet a jestli dojde k racionální korekci nebo dalšími výkyvu směrem dolů.

Co nás čeká příští týden v Evropě III

Pondělí: Neočekávají se žádné naplánované zprávy.

Úterý: Velká Británie odhalí počet nových žádostí o hypotéky a také CBI Distributive Trades, tj. index postavený na průzkumu mezi prodejci odrážející objemy obchodů.

Středa: Německo přestaví vývoj indexu spotřebitelských cen CPI a HCPI (index spotřebitelských cen zaměřený na ceny žití).

Čtvrtek: Bude oznámeno velké množství indikátorů, většina z nich má však malý dopad na trhy.

Pátek: Německo oznámí stav maloobchodních obchodů v zemi. Francie odhalí vývoj indexu producentských cen (PPI). Evropská unie ukáže stav nezaměstnanosti a vývoj spotřebitelských cen zaměřených na žití (HCPI).

Kromě toho, příští týden bude na Evropu stále dopadat sopečný prach ze severu a Řecké problémy z jihu.

Jak funguje burza IV

V minulém díle jsem se zabýval tím, jaké uspořádání může burza mít. Zmínil jsem dva základní typy: elektronická burza a floor trading. Vedle toho jsem ještě připomenul existenci Over-The-Counter obchodování mimo jakékoli instituce. Tohle ale není ještě úplný popis, který by nám mohl něco užitečného napovědět o možném úskalí burz. Doposud jsme se totiž vůbec nezabývali stranou, která prodává burzovní služby. Intuitivně je zřejmé, že tuto roli plní burza sama, když umožňuje obchodování, tj. pokud poskytuje místo, kde se mohou obchodníci setkávat či pokud udržuje databázi, kde mohou strany publikovat své nabídky. Tohle ale není přímo prodávání burzovních služeb.

Poskytování místa, tj. udržování tržiště v použitelném stavu, je primární služba. Tento typ služeb je pasivní, kdy zde není aktivní činitel, který by aktivně umožňoval hladké obchodování jiným. Za tuto službu platí účastníci burzy nějaký malý poplatek. Při pasivním uspořádání se musí obě strany sami najít a dohodnout na podmínkách obchodu, posléze pak na předání zboží a peněz, případně jiný druh směny. Toto může být samo o sobě dost náročné pro aktéry, kteří neobchodují často. Může to pro ně představovat další náklady, které je mohou od samotného obchodu odradit. Navíc velmi často hrozí riziko, že se dvě strany dohodnou, ale jedna ze stran se bude chtít z daného obchodu vyvázat, neboť to, co mohl být výhodný obchod v jednom okamžiku, se na burze může velmi rychle stát nevýhodným. To lze ilustrovat na amerických burzách, kdy obvyklá doba mezi uzavřením obchodu a fyzickým doručením akcií jsou dva pracovní dny. Během této doby se může cena velmi často dramaticky změnit a z běžného obchodu se pro jednu ze stran může stát právní dobrodružství.

Tento problém otevírá prostor pro první typ aktivních služeb, které mají na starosti právě toto. Tímto typem poskytovatelů burzovních služeb jsou různí "vypořádávací agenti" (název pochází z market clearing). Tito agenti mají na starost uvést dohodnutý obchod v život. Vhledem k tomu, že se touto službou zabývají ve velkém, mají své zaběhlé postupy a tudíž i náklady na řešení případných sporů jsou mnohem menší, než jaké by byly pro jednotlivé strany. Tyto služby se většinou vyplatí využívat institucionálním účastníkům burzy, tj. například producentům nějaké komodity, kteří se chtějí pojistit proti výkyvům v ceně za použití futures kontraktů, přičemž si obchod aktivně dohodnou s protistranou sami. Za tuto službu musí samozřejmě zaplatit určitý poplatek, a to ať už procentní podíl z objemu obchodů nebo nějaký fixní. U těchto typů služeb je důležité, aby vypořádávací agenti nebyly malí slabí hráči. Tuto službu velmi často vykonávají banky, popřípadě sami burzy jakou součást svých bankovních služeb či centrální registr, kde navíc může docházet k dozoru nad trhem.

Vypořádávací agenti tedy umožňují, aby již dohodlý obchod doběhl dokonce a došlo k výměně například akcií za peníze. Co když ale výše uvedený producent bude malý a bude produkovat danou komoditu jen sezónně, a tudíž nebude chtít držet ve svém týmu člověka který bude mít na starosti aktivní hledání obchodů s protistranou? V tomto okamžiku přichází do hry brokeři. Brokeři, nebo brokerské společnosti, aktivně pomáhají svým klientům hledat protistranu, se kterou mohou uzavřít obchod. V případě producenta například pšenice to vypadá tak, že producent po odhadu sklizně na danou sezónu zavolá svou brokerskou společnost a zeptá se jí na současnou situaci na trhu s futures kontrakty na pšenici. Broker pak hledá na burzách nabídky, kontaktuje jiné brokery a zjišťuje cenu pro svého klientu. Tomu pak předloží nabídky, které našel. Klient-pěstitel se rozhodne, jestli nějaký futures kontrakt uzavře. Pokud ano, broker pak pomůže postarat se o zbytek, tj. kontaktuje druhou stranu, kontaktuje vypořádávacího agenta a banku svého klienta. Za své služby si pak nechá samozřejmě zaplatit. Stejně mohou postupovat i drobní investoři, pokud chtějí například investovat do akcií dané společnosti, kdy opět kontaktují svého brokera, který jim za poplatek obchod zařídí.

Broker tedy může pomoci svému klientovi tím, že najde protistranu, která obchod uzavře. Moc toho ale nezmůže, pokud neexistuje protistrana, která by obchod uzavřela. K tomuto účelu se na trhu objevili dealeři. Dealer se snaží koupit levně od těch, co chtějí právě něco prodat, aby to prodal dráže o něco později těm, kteří o to budou mít zájem (nebo naopak). Dealeři umožňují, aby se daly obchody uzavírat kdykoli, samozřejmě za určitou cenu. Dealeři poskytují trhu tekutost, neboli likviditu. Dealer je tedy ten, co má k dispozici hotovost, kterou chce investovat do netrpělivosti účastníků trhu. Projevem přítomnosti dealerů na trhu je rozdíl mezi nákupní cenou a cenou prodejní. Tyto dvě ceny nemohou být za přítomnosti dealerů stejné, neboť by pak dealeři obchodovali bez možnosti zisku (bez ohledu na možný zisk díky čistě čekání na změnu ceny). Dealeři jsou rovněž nazývání tvůrci trhu (market makeři). To je díky výše popsanému jevu, neboť dealeři tvoří trh, vytvářejí možnost prodat i koupit pro příchozí. Market makeři by na středověkém tržišti každé ráno stály u brány, kupovali od pěstitelů plodiny za mírně nižší cenu a tu pak po celý den prodávali na tržišti za cenu o něco vyšší. Pěstitelé by pak nemuseli ztrácet čas na tržišti a pracovat místo toho celý den na poli.

Klasické uspořádání burzy tedy je, že burza poskytuje institucionální místo pro obchodování. Na burze pak působí market makeři, kteří sledují trh s akciemi či komoditami, odhadují správnou cenu (vhledem ke všem možným informacím) a nakupují za menší cenu a prodávají za vyšší. Pokud je tedy na trhu s danou akcií či komoditou více market makerů, vniká už dříve popsaná kniha objednávek, neboť každý tvůrce trhu si odhaduje cenu podle svého. Je-li na trhu dost tvůrců trhu a zájem o danou akcii dost velký, rozdíl mezi nabízenou a poptávanou cenou je velmi malý. Zájemci o koupi či prodej daného množství akcií pak mohou svůj obchod realizovat prostřednictvím tvůrců trhu, které kontaktují přímo nebo brokerů.

Jak funguje burza III

V předchozích dvou příspěvcích jsem se zaměřil na burzu, jakožto pasivní místo, kde různé strany mohou uzavírat své obchody. Kromě toho jsou burzu přirovnával k institucionální nástěnce, kde lidé prezentují své nabídky. Jak ale tato nástěnka obvykle vypadá? V dnešní době je čím dál tím běžnější, že burzy jsou realizovány elektronicky, kdy nabídky a poptávky jsou udržovány v databázi. Databáze a přístup k ní jak pak zajišťován burzou. Ti, co mají do tohoto systému přístup, pak mohou kótovat své nabídky a tím dát vzniknout "order book", knize objednávek. Tak tomu je i v případě Pražské burzy. Burza se stará o to, aby databáze i software fungoval bez problémů a účastníci na ní mohli bez problémů fungovat. Účastníci pak burze platí poplatek, aby mohli na burze pracovat.

Jiným typem fungování burzy je pak tak zvané "floor trading". Tento způsob je známý jak z mnoha filmů, tak i ze středověkých tržišť. Při floor tradingu je nabídka a poptávka realizována prostřednictvím jednotlivých obchodníků, kteří se navzájem překřikují a snaží se prodat si danou akci či komoditu. Samotné obchodování se děje uvnitř jakýchsi arén. Samotné arény jsou pak velmi hlučné, neboť se zde obchodníci navzájem neustále překřičují. Mnohdy jim nestačí jen poslouchat, ale musí odečítat ze rtů a sledovat pohyby celého těla. Během času si obchodníci vybudovali systém prstové abecedy, kdy dlaní na dálku naznačí své incentivy. Pokud se dva obchodníci dohodnou na obchodu, zaznamenají obchod do svých karet, které se pak přes noc zkontrolují a obchody se spárují a vyčistí. Nespárované obchody se musí dále řešit. Burza se samozřejmě snaží zamezit, aby si obchodníci nevymýšleli, popř se nesnažili z obchodů utíkat, proto většinou obchody probíhají skrze burzu a burza sama řeší problémy. Přístup na burzu je buď za poplatek, nebo formou spoluvlastnictví burzy, kde některé burzy fungují, resp. vznikly, na bázi dobrovolného sdružení "pod jednou střechou".

Obchodníci pak mají přístup na burzu buď sami za sebe nebo ve jménu společnosti, pro kterou pracují. Burza pak většinou funguje tak, že pro danou komoditu či burzovní produkt je zvláštní sekce, kde se pohybují specialisté na danou věc. Obvykle obchodníci na sobě mají výrazné barevné označení, aby byli zdálky rozlišitelní. Sami obchodníci pak neopouští obchodní arénu a s vnějškem komunikují prostřednictvím dalších lidí. Ti zahrnují pracovníky, kteří komunikují s vnějškem a přijímají např. telefonické příkazy. Příkladem takovéto burzy je v Evropě London Metal Exchange, v USA pak Chicago Mercantile Exchange. Často jsou tyto burzy používané pro obchodování s komoditami, resp. jejich futures kontrakty.

Třetím důležitým tipem burzovního uspořádání je tak zvané "over-the-counter" (OTC). Toto ve skutečnosti není žádná burza, obchody se v tomto případě uzavírají mimo jakoukoli instituci. Tento způsob preferují velké banky a investiční společnosti. Takovýto typ obchodování se špatně sleduje a tudíž i reguluje, což je zřejmě i důvod jeho používání. Na druhou stranu trpí jednou vadou, špatně se zde hlídá dodržování smluv. Např v případě futures kontraktů nebo jiných derivátů burza vybírá od obou stran kontraktů kontrolní poplatky (margins), které mají za cíl sledovat spláceníschopnost stran pro případ velkých výkyvů v ceně uzavřených kontraktů. Popř. obchody na burze probíhají skrze burzu, kde burza se pak efektivněji vypořádává s problémy a bezproblémoví obchodníci nemusí s tímto ztrácet čas. Toto není však není možné na OTC. Zároveň velké spekulativní obchody na OTC mohou působit chybu v celém systému. Jedním z výrazných přispěvatelů do současné krize bylo i velké množství neregistrovaných obchodů v Credit Default Swaps či Obligations na OTC. Tyto neregistrované obchody pak mohou centrální banky a vlády zaskočit nepřipravené, ale to je na jiné téma...

Zpátky však k burzovnímu uspořádání. Pro nás bude v dalším důležité to první, tj. elektronické obchodování, neboť tak funguje pražská burza. V dalším díle tedy zůstaneme u elektronického obchodování a motivováni Pražskou burzu se dostaneme k dalším podrobnostem.

Jak funguje burza II

Ve svém prvním příspěvku jsem uvedl základní uspořádání burzy. Představil jsem, že burza slouží jako institucionální nástěnka, na které si potenciální prodejci a nákupci oznamují své záměry. Obě tyto skupiny pak tvoří stranu, která si jen kupuje burzovní služby. Nejde o to, jestli dotyční ve skutečnosti něco prodávají nebo kupují, tak jako tak si kupují služby burzy. Než se tedy pustím do popisu mechanismů, jak se dají burzovní služby nejen kupovat, ale i prodávat, nejprve přiblížím hlavní typy hráčů, kteří na burze působí a především jaké mají incentivy.


Na burze působí pět typů hráčů (dělení se může samozřejmě lišit): Hráči, co investují, hráči, co si půjčují, hráči, co se chtějí zajistit, hráči, co potřebují směnit a nakonec hráči, co hledají na burze vzrušení.

Investoři: Do první skupiny patří všichni ti, co chtějí přesunout svůj současný majetek do budoucna a ještě na tom vydělat. Investory mohou být jak velké firmy, pojišťovny, správci soukromého majetku jakožto i drobní střadatelé. Základní instrumenty, které si tato skupina kupuje, jsou především akcie.

Půjčovatelé: Do druhé skupiny patří ti, co si potřebují půjčit a chtějí půjčený majetek vrátit postupně v budoucnu. Tito jedinci tudíž chtějí přesunout svůj majetek z budoucna do současnosti, samozřejmě za co nejmenší cenu navíc. Nástroje, které do této skupiny patří, jsou dluhopisy či hypotéky. Stejně tak sem patří v Západním světě stále více používané studentské půjčky.

Zajistitelé: Do této skupiny patří všichni ti, co se potřebují zajistit vůči riziku (hedgovat, zajištění je pokus o český překlad). Do této skupiny patří již dříve zmiňované futures kontrakty na komodity, které uzavírají zpracovatelé nebo producenti komodit. Příkladem futures kontraktu je například i nasmlouvané cena odebírané elektřiny domácnostmi. Do této skupiny patří i tzv. swaps, kde se strany dohodnou, že smění jedno za druhé na určitou dobu. Jedno i druhé je podané velmi obecně, neboť měnit se dají například úrokové sazby, měny, akcie. Pekelné Credit Default Swaps patří rovněž do této skupiny.

Měnitelé: Do této skupiny patří ti, co hledají na burze možnost směnit jednu komoditu za jinou. Komodita je v tomto smyslu myšlena velmi volně. Může to být směna jedné měny za druhou z důvodu cesty do zahraničí, stejně tak směna měny může být motivována spekulací. Měnit se dají samozřejmě i komodity jako takové.

Gambleři: Do poslední skupiny patří všichni ti, co hledají na burze vzrušení, možnost rychlého výdělku či si zde snaží dokázat svou genialitu. Nejhorší je, pokud se lidé z této skupiny dostanou do služeb větších institucí, kde mají jednat ve prospěch klientů nikoli ve prospěch svého gamblerského pudu.

Dělení je spíše orientační, má za cíl si spíše udělat přehled, jak je burza strukturovaná. S rozvojem finančních derivátů, tj. různých instrumentech založených na podkladovém aktivu, poslední skupina pomalu difunduje mezi čtyři předchozí skupiny. Toto je způsobeno tím, že finanční deríváty umožňují rozmnožit majetek ve velmi krátké. Na druhou stranu sebou nesou velké riziko, neboť burzu lze v prvním přiblížení považovat za hru s nulovým součtem, tj. to, co jeden vydělá, jiní musí ztratit. Při slepém používání podobných instrumentů, tj. podceňování možného riziko, je tudíž velmi velká šance ztráty majetku.

Ignorance racionálního přístupu k riziku, mezi co patří dnes tak časté používání instrumentů, kterým lidé nerozumí, je tudíž to, co definuje pátou skupinu a tudíž je to i důvod, proč se pátá skupina rozlézá přes všechny ostatní skupiny. Proto je pro potřeby dělení spíše uvažovat původní incentivy daného hráče na burze a poté zkoumat jeho chování v porovnání k incentivám, tj. jestli používá nástroje v souladu se svým původním záměrem, nebo se z něj skrytě stává gambler. Slepě by se tudíž dal nazvat každý, kdo používá složitější finanční instrument jako gambler, což samozřejmě není pravda, neboť složité instrumenty, např. Credit Default Swaps, se dají používat racionálně.

Co nás čeká příští týden v Evropě II

Pondělí: Nočekáváme nic převratného, spíše bych čekal odhady, jak dlouho bude trvat omezení letecké dopravy nad Evropou kvůli výbuchu Islandské sopky, tj. jestli problémy jsou otázkou několika dnů či mnohem delšího horizontu.

Úterý: Bude mnohem očekávanější. Očekává se oznámení běžného účtu EU (Current account). Velká Británie oznámí své CPI (Index spotřebitelských cen), kde se u meziměsíčního stavu předpokládá pokles a u meziročního naopak slabý nárůst. Toto neříká nic jiného, že se nárůst spotřebitelských cen zpomaluje, ale stále došlo v meziročním porovnání k nárůstu. Dále pak Zentrum für Europäische Wirtschaftsforschung vyhlásí očekávání ekonomického sentimentu pro Německo a EU. Očekávání trhu naznačují zlepšující se náladu v Německu.

Středa: Neočekávají se žádná podstatná oznámení, snad kromě stavu pracovního trhu ve Velké Británii.

Čtvrtek: Francouský Insitut national de la statistique et des etudes economiques ekonomickou důvěru předních francouzských manažerů v trh, přičemž se očekává lehký optimismus. Britské CBI oznámí svůj měsíční přehled průmyslového trendu. Dále bude oznámen Index nákupních manažerů pro EU (resp. pro státy: Německo, Francie, Irsko, Itálie a Španělsko). Očekává se zlepšování situace.

Pátek: Ve Velké Británii budou oznámeny maloobchodní prodeje. V Německu bude oznámen IFO (Information and Forschung Survey) přehled základních ukazatelů jako Obchodní klima, Současná situace a Očekávání. U všech třech klíčovách ukazatelů se očekává zlepšení.

Jak funguje burza I

Na základě předchozího příspěvku připusťme, že existují finanční produkty, které jsou racionálně opodstatněné a jejichž používání nemusí přinést jen samé negativní efekty. Vezměme například futures kontrakty pro pěstitele, akcie nebo dluhopisy. Prozatím se raději nebavme o složitých finančních derivátech. Nyní je otázka, jak nejlépe stanovit cenu podobných produktů. Cena musí odrážet mnoho věcí. Například futures kontrakty na vypěstovanou plodinu musí odrážet situace celého trhu, tj. jak se trh s danou plodinou doposud vyvíjel, musí odrážet odhady produkce v dalším období, musí odrážet poptávku, kterou můžeme v nejbližší době očekávat. Kromě těchto globálních informací musí odrážet i individuální schopnosti daného pěstitele, jeho regionu a mnoho dalších faktorů. U akcií či dluhopisů na tom nebudeme o moc lépe, informace nezbytná pro co nejpřesnější odhad je nesmírně komplexní.

Tímto se přirozeně dostáváme k hlavnímu důvodu, proč je burza potřebná, a tím je problém s informacemi, chcete-li informační asymetrií mezi jednotlivými aktéry, kdy burza, jakožto centrum, kde se dané věci obchodují a kde se o nich samozřejmě i mluví, umožňuje redukovat informační asymetrii. Ve věcech odhadu ceny finančních produktů se velmi často ukazuje, že ceny, za které se v předchozím období daný finanční produkt obchodoval, a samozřejmě frekvence a objemy obchodů, vypovídají velmi mnoho i o jejich budoucím vývoji (martingales theory, chcete-li více). Burza tudíž umožňuje udělat si obrázek o současném stavu na trhu s daným produktem, promluvit si, nebo jinak kontaktovat, s ostatními aktéry (psychologický faktor nelze zanedbávat) a tak získat co možná nejpřesnější informace. Takto můžeme ocenit daný finanční produkt co nejpřesněji a tím se chovat co nejvíce racionálně.

Burza tudíž není nic jiného, než tržiště, kde se setkávají prodejci a potenciální kupci a vyjednávají o ceně. Praktická realizace může být ve skutečnosti velmi složitá, ale základní princip je přesně tento. Tento příměr rovněž umožňuje zavést první "učebnicový" příklad institucionálního uspořádání burzy: "limit order" uspořádání. V tomto uspořádání funguje burza jako nástěnka, ať už fyzická nebo elektronická, kam lidé ochotní prodávat vyvěšují své nabídky v podobě limitních příkazů, tj. co a jaké množství jsou ochotní prodat za danou cenu a jak dlouho jejich nabídka trvá. Stejně tak lidé ochotní kupovat zde vyvěšují své nabídky. Burza se pak stará o to, aby se kupec a prodejce našli.

Opět, v nejjednodušším uspořádání (stále zde uvádím nejjednodušší uspořádání, později se chci věnovat i reálným uspořádáním, které se ale bude snáze vysvětlovat na základě znalosti uspořádání učebnicových), každý má možnost vidět vyvěšené nabídky a shodují-li se s jeho preferencemi a požadavky, může pak daného prodejce kontaktovat a uspořádat obchod. Jakmile obchod proběhne, updatuje se nástěnka a obchody pokračují dále. Aktérům na burze pak toto uspořádání umožňuje sledovat historii obchodů a tak si udělat přesnější přehled o situaci na trhu.

Realizace výše uvedené nástěnky pak probíhá prostřednictvím "order book", tj. knihy objednávek, kde se nabídky a poptávky zaznamenávají. Kromě toho se uvádí i pořadí nabídek. Pokud tedy burza funguje bez nákladů na provoz, můžou na ní obchodovat všichni, neexistuje paralelní obchodování mimo burzu a na burze oznamují své nabídky a poptávky jen přímý obchodníci (toto bude zřejmé později, až zavedu market makery, tvůrce trhu), pak se nabízená cena rovná ceně poptávané a tato cena odráží veškeré dostupné informace. Pokud je třeba burze platit za možnost umístit zde svou poptávku či nabídku, pak mezi nabízenou cenou a cenou poptávanou vzniká rozdíl, tzv. spread, který slouží právě na pokrytí takovýchto transakčních nákladů.

Takovýto způsob obchodování má své klady, ale i zápory. Jedním ze záporů je, že pokud chcete něco prodat či koupit, pak většinou musíte nějakou dobu čekat. Někdy je pro vás ale čas tak cenný, že byste byli ochotni i slevit, či zaplatit více, jen abyste mohli daný obchod realizovat hned (např. uzávěrka či znalost informace, která ještě není známá, ale která významně ovlivní trh jedním směrem), pak toto uspořádání není nejlepší. Naopak, máte-li hotovost, pak si například můžete dovolit vykupovat nějaký produkt od netrpělivých prodejců s tím, že si necháte za jejich netrpělivost zaplatit a produkt prodáte později. Z tohoto důvodu vzniklo uspořádání, které spočívá na market makerech, tvůrcích trhu. Tomuto tématu se budu ale věnovat v dalším díle.

Než začnu kritizovat...

Na tomto blogu se chci věnovat teorii a praxi ohledně fungovování burz s různými finančními instrumenty. Toto bude velmi často zahrnovat kritiku současné koncepce a praxe. Na úvod ale chci poznamenat, že zde nechci přilévat olej na oheň někdy až primitvní kritice celého finančního sektoru. Primitvní kritikou myslím bezmyšlenkovité kritizování všeho, bez ohledu na to, jestli daná věc byla v počátku vytvořena na základě určitého racionálního uvažování.

O burzách (všeho možného druhu), lze vlastně použít okřídlené rčení, že burza je dobrý sluha ale zlý pán. Stejné můžeme říci v principu o různých finančních instrumentech. Například vezměme futures, kdy se dvě strany domluví, že příští léto smění dané množství rýže za předem stanovenou cenu, mělo racionální opodstatnění. Futures v tomto případě fungovala jako pojistka pro obě strany. Samozřejmě, často mohly nastat situace, kdy by se jedné ze stran spíše nevyplatilo "pojistku" uzavřít, toto je ale problém všech pojistek, vyplatí se vám, jen když se něco stane. A futures opravdu pomohly stabilizovat situaci kolem produkce rýže v dávném Japonsku.

Výše uvedený příklad neplatí jen pro futures, ale například i pro tolik nenáviděne Credit Defualt Swaps. Jejich původní funkce opět ležela na principu pojistky proti kreditnímu riziku ze strany partnerů, se kterými vedu obchody. Tudíž, když tyto instrumenty byly vhodně použité, tj. podle jejich pravého významu, mohly být a byly dobrým sluhou. Problémy, které rodina CD instrumentů způsobila, pak nepramenily z jejich základního principu, ale z toho, že tyto instrumenty už nebyly použity pro svůj původní význam. Začlo se s nimi volně a bezmyšlenkovitě spekulovat. Ano, bezmyšlenkovitě. Samotný fakt, že pro výpočet ceny daného instrumentu musí dva dni deset matematiků ležet ve stochastickém počtu neznamená "myšlenkovité" používání daného nástroje! Stejně se dají zneužít klasické úrazové pojistky. Jejich problém, nebo spíše štěstí, je ale v tom, že na sobě nenesou tak velké množství peněz a přeci jen spekulovat s lidským zdravím je stále ještě tabu.

Nechci se zde ale více zabírat finančními instrumenty jako spíše burzou samotnou. Burzou rozumím místo, kde mohu rychle a pohodlně přistupovat k finančním instrumentům. Může jít o prodej podílů ve firmách, když potřebuji hotovost, vydávání dluhopisů, když potřebuji hotovost a jsem schopný přesvědčit možné investory o zdraví svého podniku a odpovídající návratnosti investice, nebo když potřebuji uzavřít smlouvu o budoucím prodeji produktů, které vypěstuji. Pro tyto účely má burza oprávněný důvod existovat. Burza může zefektivnit fungování lidské společnosti, jako tomu dříve bylo v případě městských tržišť. Burza je v principu takovéto tržiště. To, že pak tržiště nefunguje dobře, je už věc jiná. V příštích příspěvcích se snad dostanu k detailům.