Jak funguje burza I

Na základě předchozího příspěvku připusťme, že existují finanční produkty, které jsou racionálně opodstatněné a jejichž používání nemusí přinést jen samé negativní efekty. Vezměme například futures kontrakty pro pěstitele, akcie nebo dluhopisy. Prozatím se raději nebavme o složitých finančních derivátech. Nyní je otázka, jak nejlépe stanovit cenu podobných produktů. Cena musí odrážet mnoho věcí. Například futures kontrakty na vypěstovanou plodinu musí odrážet situace celého trhu, tj. jak se trh s danou plodinou doposud vyvíjel, musí odrážet odhady produkce v dalším období, musí odrážet poptávku, kterou můžeme v nejbližší době očekávat. Kromě těchto globálních informací musí odrážet i individuální schopnosti daného pěstitele, jeho regionu a mnoho dalších faktorů. U akcií či dluhopisů na tom nebudeme o moc lépe, informace nezbytná pro co nejpřesnější odhad je nesmírně komplexní.

Tímto se přirozeně dostáváme k hlavnímu důvodu, proč je burza potřebná, a tím je problém s informacemi, chcete-li informační asymetrií mezi jednotlivými aktéry, kdy burza, jakožto centrum, kde se dané věci obchodují a kde se o nich samozřejmě i mluví, umožňuje redukovat informační asymetrii. Ve věcech odhadu ceny finančních produktů se velmi často ukazuje, že ceny, za které se v předchozím období daný finanční produkt obchodoval, a samozřejmě frekvence a objemy obchodů, vypovídají velmi mnoho i o jejich budoucím vývoji (martingales theory, chcete-li více). Burza tudíž umožňuje udělat si obrázek o současném stavu na trhu s daným produktem, promluvit si, nebo jinak kontaktovat, s ostatními aktéry (psychologický faktor nelze zanedbávat) a tak získat co možná nejpřesnější informace. Takto můžeme ocenit daný finanční produkt co nejpřesněji a tím se chovat co nejvíce racionálně.

Burza tudíž není nic jiného, než tržiště, kde se setkávají prodejci a potenciální kupci a vyjednávají o ceně. Praktická realizace může být ve skutečnosti velmi složitá, ale základní princip je přesně tento. Tento příměr rovněž umožňuje zavést první "učebnicový" příklad institucionálního uspořádání burzy: "limit order" uspořádání. V tomto uspořádání funguje burza jako nástěnka, ať už fyzická nebo elektronická, kam lidé ochotní prodávat vyvěšují své nabídky v podobě limitních příkazů, tj. co a jaké množství jsou ochotní prodat za danou cenu a jak dlouho jejich nabídka trvá. Stejně tak lidé ochotní kupovat zde vyvěšují své nabídky. Burza se pak stará o to, aby se kupec a prodejce našli.

Opět, v nejjednodušším uspořádání (stále zde uvádím nejjednodušší uspořádání, později se chci věnovat i reálným uspořádáním, které se ale bude snáze vysvětlovat na základě znalosti uspořádání učebnicových), každý má možnost vidět vyvěšené nabídky a shodují-li se s jeho preferencemi a požadavky, může pak daného prodejce kontaktovat a uspořádat obchod. Jakmile obchod proběhne, updatuje se nástěnka a obchody pokračují dále. Aktérům na burze pak toto uspořádání umožňuje sledovat historii obchodů a tak si udělat přesnější přehled o situaci na trhu.

Realizace výše uvedené nástěnky pak probíhá prostřednictvím "order book", tj. knihy objednávek, kde se nabídky a poptávky zaznamenávají. Kromě toho se uvádí i pořadí nabídek. Pokud tedy burza funguje bez nákladů na provoz, můžou na ní obchodovat všichni, neexistuje paralelní obchodování mimo burzu a na burze oznamují své nabídky a poptávky jen přímý obchodníci (toto bude zřejmé později, až zavedu market makery, tvůrce trhu), pak se nabízená cena rovná ceně poptávané a tato cena odráží veškeré dostupné informace. Pokud je třeba burze platit za možnost umístit zde svou poptávku či nabídku, pak mezi nabízenou cenou a cenou poptávanou vzniká rozdíl, tzv. spread, který slouží právě na pokrytí takovýchto transakčních nákladů.

Takovýto způsob obchodování má své klady, ale i zápory. Jedním ze záporů je, že pokud chcete něco prodat či koupit, pak většinou musíte nějakou dobu čekat. Někdy je pro vás ale čas tak cenný, že byste byli ochotni i slevit, či zaplatit více, jen abyste mohli daný obchod realizovat hned (např. uzávěrka či znalost informace, která ještě není známá, ale která významně ovlivní trh jedním směrem), pak toto uspořádání není nejlepší. Naopak, máte-li hotovost, pak si například můžete dovolit vykupovat nějaký produkt od netrpělivých prodejců s tím, že si necháte za jejich netrpělivost zaplatit a produkt prodáte později. Z tohoto důvodu vzniklo uspořádání, které spočívá na market makerech, tvůrcích trhu. Tomuto tématu se budu ale věnovat v dalším díle.