Jak funguje burza II

Ve svém prvním příspěvku jsem uvedl základní uspořádání burzy. Představil jsem, že burza slouží jako institucionální nástěnka, na které si potenciální prodejci a nákupci oznamují své záměry. Obě tyto skupiny pak tvoří stranu, která si jen kupuje burzovní služby. Nejde o to, jestli dotyční ve skutečnosti něco prodávají nebo kupují, tak jako tak si kupují služby burzy. Než se tedy pustím do popisu mechanismů, jak se dají burzovní služby nejen kupovat, ale i prodávat, nejprve přiblížím hlavní typy hráčů, kteří na burze působí a především jaké mají incentivy.


Na burze působí pět typů hráčů (dělení se může samozřejmě lišit): Hráči, co investují, hráči, co si půjčují, hráči, co se chtějí zajistit, hráči, co potřebují směnit a nakonec hráči, co hledají na burze vzrušení.

Investoři: Do první skupiny patří všichni ti, co chtějí přesunout svůj současný majetek do budoucna a ještě na tom vydělat. Investory mohou být jak velké firmy, pojišťovny, správci soukromého majetku jakožto i drobní střadatelé. Základní instrumenty, které si tato skupina kupuje, jsou především akcie.

Půjčovatelé: Do druhé skupiny patří ti, co si potřebují půjčit a chtějí půjčený majetek vrátit postupně v budoucnu. Tito jedinci tudíž chtějí přesunout svůj majetek z budoucna do současnosti, samozřejmě za co nejmenší cenu navíc. Nástroje, které do této skupiny patří, jsou dluhopisy či hypotéky. Stejně tak sem patří v Západním světě stále více používané studentské půjčky.

Zajistitelé: Do této skupiny patří všichni ti, co se potřebují zajistit vůči riziku (hedgovat, zajištění je pokus o český překlad). Do této skupiny patří již dříve zmiňované futures kontrakty na komodity, které uzavírají zpracovatelé nebo producenti komodit. Příkladem futures kontraktu je například i nasmlouvané cena odebírané elektřiny domácnostmi. Do této skupiny patří i tzv. swaps, kde se strany dohodnou, že smění jedno za druhé na určitou dobu. Jedno i druhé je podané velmi obecně, neboť měnit se dají například úrokové sazby, měny, akcie. Pekelné Credit Default Swaps patří rovněž do této skupiny.

Měnitelé: Do této skupiny patří ti, co hledají na burze možnost směnit jednu komoditu za jinou. Komodita je v tomto smyslu myšlena velmi volně. Může to být směna jedné měny za druhou z důvodu cesty do zahraničí, stejně tak směna měny může být motivována spekulací. Měnit se dají samozřejmě i komodity jako takové.

Gambleři: Do poslední skupiny patří všichni ti, co hledají na burze vzrušení, možnost rychlého výdělku či si zde snaží dokázat svou genialitu. Nejhorší je, pokud se lidé z této skupiny dostanou do služeb větších institucí, kde mají jednat ve prospěch klientů nikoli ve prospěch svého gamblerského pudu.

Dělení je spíše orientační, má za cíl si spíše udělat přehled, jak je burza strukturovaná. S rozvojem finančních derivátů, tj. různých instrumentech založených na podkladovém aktivu, poslední skupina pomalu difunduje mezi čtyři předchozí skupiny. Toto je způsobeno tím, že finanční deríváty umožňují rozmnožit majetek ve velmi krátké. Na druhou stranu sebou nesou velké riziko, neboť burzu lze v prvním přiblížení považovat za hru s nulovým součtem, tj. to, co jeden vydělá, jiní musí ztratit. Při slepém používání podobných instrumentů, tj. podceňování možného riziko, je tudíž velmi velká šance ztráty majetku.

Ignorance racionálního přístupu k riziku, mezi co patří dnes tak časté používání instrumentů, kterým lidé nerozumí, je tudíž to, co definuje pátou skupinu a tudíž je to i důvod, proč se pátá skupina rozlézá přes všechny ostatní skupiny. Proto je pro potřeby dělení spíše uvažovat původní incentivy daného hráče na burze a poté zkoumat jeho chování v porovnání k incentivám, tj. jestli používá nástroje v souladu se svým původním záměrem, nebo se z něj skrytě stává gambler. Slepě by se tudíž dal nazvat každý, kdo používá složitější finanční instrument jako gambler, což samozřejmě není pravda, neboť složité instrumenty, např. Credit Default Swaps, se dají používat racionálně.