Ohně před branami II

V předchozím svém příspěvku jsem se dopustil několika nepřesností, které je třeba ještě krátce doplnit. Předně, Čína nestahuje z Libye "jen" 15,000 svých pracovníků, ale skutečné číslo se dnes ukazuje být téměř trojnásobné. Toto množství už opravdu nemůže být tvořeno jen inženýry či vysoce kvalifikovanou pracovní silou. Spíše se ukazuje, že Čína si buduje veškeré své průmyslové a těžební aktivity na zelené louce (asi by bylo vhodnější použít nějakou pouštní paralelu) a to včetně personálu. Nespoléhá se vůbec na místní pracovní sílu a staví a dováží si úplně všechno. Jedná se o novodobou formu osídlování--vzpomeňme, že Čína má ohromné problémy s přelidněním--ze které navíc nebude místní obyvatelstvo moc prosperovat. Africké ekonomiky trpí mnoha problémy spjatými s nekvalifikovaností vlastní pracovní síly, přičemž nekvalifikovanost se netýká vysokého vzdělání, ale sahá na úroveň čtení a psaní a základních pracovních návyků, které obyvatelům chybí. Pokud si koloniální velmoci budou dovážet do továren v Africe i své vrátné a dělníky kopající příkopy, jako tomu je v případě chování čínských stavebních firem stavějících dálnice v Polsku, africké ekonomiky z toho nebudou prosperovat a jejich přírodní bohatství bude jen drancováno. Bohužel se takhle v Africe nechová jen Čína, ale například během těchto nepokojů stáhlo Turecko z Libye svých 13,000 dělníků, což je také malá armáda. Ukazuje to jen, že Afrika je důl na doly (takový hedge-mine, důl dolů) a stahovat se z tohoto kontinentu může být velká chyba.

Druhý bod, který musím doplnit, je ohledně těžby ropy. Tvrdil jsem, že Saudská Arábie nezvýší těžbu a bude profitovat ze zvýšených marží. Je však pravdou, že cena ropy není daná přímo tržními principy, ale spíše monopolním, či oligopolním principem, kde zvýšení těžby nebude tak úplně působit na snížení ceny a tudíž marží. Spíše jsem se ale domníval, že OPEC nevykryje výpadek z důvodu nedohodnutí se, která ze zemí si toho kolik vezme. To se však ukázalo mylným, kdy se Saudská Arábie rozhodla zvýšit těžbu i bez povolení ostatních členských zemí OPECu. Toto jednostranné porušování dohod není v OPECu tak vzácné a v dnešní vypjaté době asi projde snáze, než by prošlo v klidných dobách, obzvláště když obavy ze špatného budoucího výhledu tlačí cenu ropy nahoru a pokrytí výpadku nepoškozuje ostatní státy OPECu. 

Každopádně bude zajímavé situaci dále sledovat a doufat, že pozorování zůstanou na úrovni kdo pokryje výpadek několik procent těžby ropy a nezmění se v pozorování většího válečného konfliktu, který v zemích postižených hladem, chudobou, nezaměstnaností a velmi špatným výhledem není nemožný.

Co nás čeká příští týden v Evropě XLVII

Evropa: Příští týden jsou plánované oznámení následujících makro-dat:

Pondělí: Neočekávají se žádná významná makro oznámení.

Úterý: Švýcarsko oznámí stav svého HDP. Evropská Unie odhalí první odhady inflace.


Středa: Evropská Unie oznámí stav indexu producentských cen.

Čtvrtek: Evropská Unie oznámí stav maloobchodního prodeje.

Pátek: Neočekávají se žádná významná makro oznámení.

Svět: Příští týden jsou plánované oznámení následujících makro-dat:

Pondělí: Spojené Státy oznámí stav osobních příjmů a spotřeby obyvatel. Kanada odhalí stav svého současného účtu.

Úterý: Austrálie oznámí stav současného účtu a maloobchodních prodejů. Kanada oznámí stav svého HDP.

Středa: Neočekávají se žádná významná makro oznámení.

Čtvrtek: Austrálie oznámí výsledky obchodní bilance.

Pátek: Neočekávají se žádná významná makro oznámení.

Poznámka: Spojené Státy zažívají na jedné straně nečekaně silný růst na akciovém trhu a chybějící špatné čtvrtletní profity velkých společností, na druhou stranu ekonomické výsledky se zdají být horší, než si analytici a komentátoři mysleli. Začíná se čím dál tím častěji mluvit o QE 3. Nepokoje v Libyi vedou k nervozitě ohledně dalšího vývoje v Arabském světě a s tím spojenou nervozitou ohledně ceny ropy. Na tomto se snaží v současné době profitovat některé státy OPECu, které bez skrupulí zvýšily těžbu.

Ohně před branami

Situace v Severní Africe se neustále eskaluje. Je zřejmé, že Egypt byl jen začátek, pomyslná jiskra, která zažehla požár – doslova. Nebudu zde rozebírat různé politologické či lidsko-právní aspekty současné krize, to ponechám zaníceným komentátorům sedícím v teple svých kanceláří v Londýně či New Yorku popřípadě aktivistům na sociálních sítích. Zaměřím se jen na několik malých, obecnějších poznámek týkajících se peněz (jelikož současné ekonomické dogma vede k tendenci vše, včetně lidského života, vyčíslovat v penězích, pak je důkaz obecnosti zřejmý).   

Zprávy v současné době ukazují, že Libye, která produkuju asi 2% celkové světové produkce ropy, fyzicky přerušila ropovody vedoucí směrem do Evropy. Ačkoli samotná velikost produkce není nikterak drastická, myslím si, že OPEC, z velké části tvořený podobně despotickými státy (např. Venezuela či Saudská Arábie) odmítne zvýšit těžbu ropy a tak se pokusit výpadek nahradit, ale spíše uvítá tento výpadek jako exogenní (rozumněj: „my za to přece nemůžeme“) šok, který jim zvýší marže z těžby ropy a takto získané peníze pak použít jako preventivní protipožární opatření. Tohle potvrzuje strach Saudského krále Abdullaha, který se snaží zachránit svou vládu všemožnými „do reforem zabalenými“ úplatky lidem, které jsou placeny jak jinak než ropou.

Vedle toho za další velmi podstatnou informaci považuji fakt, že kvůli Libyjským nepokojům nařídila Čína stáhnout svou pracovní sílu čítající 15,000 lidí. Zde se nejedná o „humanitární“ stahování turistů či emigrantů, jde o průmyslovou a těžební pracovní sílu, kterou si Čína zajišťovala svůj vliv v zemi. Jen pro porovnání, tak velkou pracovní sílu měl v Libyi například Egypt, který je ale geograficky velmi blízko. Nalévání pracovní síly do rozvojových zemí je z pohledu Číny více než racionální. Důvod se dá ukázat na paralele s americkým dolarem. Ačkoli je americká ekonomika těžce zadlužená, lidé stále akceptují americký dolar. Jedním z důvodů je fakt, že Spojené Státy mají ohromné množství zahraničních investic, tudíž si mohou do určité míry dovolit balancovat svou slabou domácí pozici na úkor svých zahraničních kolonií—vzpomeňme  na pozici Velké Británie postavené na její koloniální dominanci.

Čína tedy v Africe pomalu dělá jen to, co je v jejím nejlepším zájmu a současné nepokoje mohou pomoci odhalit, jak velké množství veřejných i skrytých zahraničních investic ve skutečnosti Čína v Africe a Arabském světě drží. V tomto ohledu je také možné kontrastovat českou zahraniční politiku, která  místo zahraniční expanze zavelela k ústupu a stahuje ambasády a zastoupení z mnoha na první pohled nezajímavých zemí. Tohle je ovšem přesně pravý opak toho, co dělá Čína, která se snaží tyto nezajímavé země ovládnout. Navíc, silné politické zastoupení v podobě ambasád a konzulátů vytváří samo o sobě vhodné záchytné body, které může český průmysl použít pro případnou expanzi na rozvíjející se trhy. Rozhodně se jedná o ekonomicky účinnější formu podpory průmyslu, než přímou podporu exportu (tj. kdy budeme z daní dotovat v cizině prodej našich výrobků, o které tam sám o sobě není zájem, jinak by se prodali i nedotované).  

Krize EURA, krize Eurozóny nebo krize na přednášce o krizi?

V pátek 18.2. 2011 jsem měl tu čest zúčastnit se konference pořádanou spolkem Prague Twenty na téma Europe on the Background of EURO Crisis. Je těžké shrnout, co se vlastně na této konferenci všechno probralo, neboť obsah předneseného se dá najít na každém druhém blogu (můj blog v tomto ohledu považuji za třetí) nebo zpravodajském serveru extenzivněji se věnujícím Euro-tématům. Snad nejpřínosnějším bylo sledovat sociální aspekt celé události, kdy pozorný pozorovatel, který se sám nezapojoval do intenzivní činnosti podávání rukou, mohl snadno odhadnout vertikální i horizontální strukturu přítomného davu. Vedle toho nebylo těžké vypozorovat i intence přítomných a sociální gradient, kterým by se chtěli ubírat--velmi snadný úkol, tohle vlastně bylo jen triviální potvrzení toho, co říká intuice--a hlavně sociální nástroje, které k tomu používají. 

Sociologický aspekt přítomné audience ale není to hlavní, co bych chtěl poznamenat. V diskusi mluvili tři mluvčí, kteří se střídali u pultíku. Za nimi byl jeden statický slide s názvem konference. Samotné projevy mluvčích opravdu nebyly moc zajímavé, mluvili monotónně jazykem evropských byrokratických matadorů, navíc pro člověka zmlsaného harrypotterovskou angličtinou i poměrně nezvučně. Obsah příspěvků, pokud jsem dokázal držet pozornost, však ostře kontrastoval s názvem konference. Ani jeden z mluvčích netvrdil, že šlo o krizi Eura. Naopak, jeden z nich spíše argumentoval, že jde o (politickou) krizi zemí Eurozóny, nikoli však přímo o krizi společné měny. Nutno ale dodat, že nikdo nepopíral fakt, že Euro je ve své podstatě polovičatý projekt, který za sebou nemá politickou pospolitost. I přes (nezáživně) podaný obsah tvrdící opak si však dovolím tvrdit, že manipulativní titulek, který celou dobu "visel" za zády řečníků spíše přesvědčoval o tom, že zde opravdu čelíme krizi Eura. Spojení "EURO Crisis" se mi do paměti zarývalo jak během chvil, kdy jsem dával pozor, tak i během chvil, kdy jsem nedokázal udržet pozornost a myslí zabloudil někam jinam:

Statický slide, který visel za řečníky, je ve své podstatě symbolický pro každou ekonomickou diskusi ve veřejném sektoru. Vždy mezi sebou budou soupeřit různé zájmové skupiny, pro které je nejefektivnějším argumentem co největší slide, který přesvědčí co nejvíce lidí. Na druhou stranu se pak proti takovému slidu jeví každý argument jen jako nudné tlachání, které stejně ztratí punc a bude zapomenuto (jako jsem já zapomněl většinu toho, co řečníci řekli a zapamatoval si jen ten slide). Takto u nás probíhá snad každá reformní kampaň, ze které je vždy jen patrný slide "Reformy jsou nutné", samotný důvod reforem je pak ztracen kdesi v překladu a po chvíli vzniká dojem, že vlastně každá změna je nutnou reformou -- zvrácená logika, která však díky své slideové podstatě ustojí jakoukoli kritiku. Obzvláště křiklavým pod-příkladem byla penzijní reforma a statický slide s nutností povinného vyvádění úspor do soukromých fondů. Tento slide byl až moc troufalý, resp. logo sponzora zabíralo na slidu až moc místa, proto byl vyměněn slidem méně troufalým. Zde ale není třeba být zklamaný z obliby slidů v naší zemi, slidy jsou univerzálním důkazním nástrojem v diskuzích o podobě veřejného sektoru všude kolem. Jsou vlastně přirozeností nás, lidí, kteří máme tendenci vnímat spíše formu a vyhýbat se obsahu, obzvláště je-li netriviální. Proto bych(om) se měl(i) smířit s tím, že argument podložený pěkným slidem ustojí téměř každý "tvrdý" argument. Toto ostře kontrastuje s tím, že soukromý sektor, který je známý svou oblibou barevných profesionálně vyhlížejících prezentací dokáže ocenit i výsledek.

Co nás čeká příští týden v Evropě XLVI

Evropa: Příští týden jsou plánované oznámení následujících makro-dat:

Pondělí: Neočekávají se žádná významná makro oznámení.

Úterý: Neočekávají se žádná významná makro oznámení.


Středa: Francie oznámí stav indexu spotřebitelských cen (CPI) a změny cen spotřebního zboží (HICP). Velká Británie oznámí počet nově schválených hypoték.

Čtvrtek: Neočekávají se žádná významná makro oznámení.

Pátek: Švýcarsko oznámí stav hlavního indikátoru.

Svět: Příští týden jsou plánované oznámení následujících makro-dat:

Pondělí: Neočekávají se žádná významná makro oznámení.

Úterý: Neočekávají se žádná významná makro oznámení.

Středa: Neočekávají se žádná významná makro oznámení.

Čtvrtek: USA oznámí stav objednávek na trvanlivé zboží s a bez výdajů na obrany.

Pátek: Neočekávají se žádná významná makro oznámení.

Poznámka: Trhy USA stále svěže rostou. Krize na Blízkém Východě se začíná pomalu rozšiřovat a demokratizující tendence by mohly v krátké době opět ovlivnit ceny komodit. Vedle toho se stále ukazuje, že tato zima byla velmi nepříznivá vůči potravinám, resp. jejich komoditám, viz. sucha v Číně, potopy v Austrálii a mrazy v Americe, a tudíž můžeme očekávat jejich růst.

Co nás čeká příští týden v Evropě XLV

Evropa: Příští týden jsou plánované oznámení následujících makro-dat:

Pondělí: Neočekávají se žádná významná makro oznámení.

Úterý: Evropské Unie oznámí výsledky obchodní bilance a stav ekonomického sentimentu (jak ho vidí ZEW).


Středa: Neočekávají se žádná významná makro oznámení.

Čtvrtek: EU známí stav svého současného účtu.

Pátek: Německo oznámí index producentských cen.

Svět: Příští týden jsou plánované oznámení následujících makro-dat:

Pondělí: Neočekávají se žádná významná makro oznámení.

Úterý: USA oznámí vývoj dovozních cen. Japonsko oznámí stav terciárního sektoru zachyceného METI indexem. 

Středa: Austrálie oznámí stav prodeje nových motorových vozidel. Kanada oznámí stav sv=ho hlavního indikátoru.

Čtvrtek: USA známí stav průzkumu FEDu ve Filadelfii.

Pátek: Neočekávají se žádná významná makro oznámení.

Poznámka: Eurozóna se rozhodla napodobit QE 1&2, které budou mít v příštím týdnu dopad na pohyb Eura. Vedle toho v USA vidíme opět růst, který není podložen fundamenty. Bublina, která se začíná opět nafukovat ale zřejmě ještě několik měsíců vydrží. Z celosvětového pohledu je teď největší problém v možné nestabilitě, která začíná v Egyptě a rozšiřuje se po celém Blízkém a Středním Východě.