Problémy s dluhy Evropských vlád stále ovládají nejen titulní strany světových periodik, ale i působí jako velmi silný (rušivý) prvek na finančních trzích. K této problematice přispěl svým postřehem i známý spekulant George Soros ve svém článku. V tomto článku obhajuje zavedení společných evropských dluhopisů, Eurobondů. Nebude zde opakovat jeho argumenty, jen bych doplnil pár slov.
Eurozóna, jak ji známe dnes, je opravdu polovičatý projekt. Takto vytvořená zóna byla ve své podstatě politická past. Koncept společné měnové zóny, aby doopravdy fungoval, si nese jako nutnost vytvořit společnou měnovou politiku, společný monetární postup všech jeho členů, ale i společné dluhopisy. Tyto společné prvky, především nutnost společného postupu a podřízení se kolektivní potřebě, byla v době jejího zavedení nepřijatelná, proto se oficiálně zavedl systém, který jako by tyto prvky v sobě neměl. Bylo však krátkozraké se domnívat, že efektivně může fungovat společný systém bez toho, aniž by byl společný.
Výše uvedené zavedení Eurobondů je jedním z příkladů toho, co nebylo přijatelné, ale je z podstaty věci nezbytné. Eurozóna musí problémům jednotlivých zemí čelit společně. Dnešní model, kdy problém jednoho člena je hlavně jeho problém a pak až záležitost celku, přičemž samotný problém bezprecedentně ohrožuje celek je neudržitelný. O to více je pak celý problém akcentován, kdy "individuální" problém má ne jeden, ale téměř každý člen zóny. V této situaci, kdy zóna je individualistická, se pak celý systém jeví jako stádo, které nedrží při sobě a smečka divokých lvů pak může lovit kus po kusu, až postupně sežere i toho nejsilnějšího samce. Kdyby se takto rozhádaně chovaly jednotlivé státy USA, pak je možné se domnívat, že Kalifornie by dávno padla za oběť spekulativním lvům, čímž by zřejmě spustila mnohem větší lavinu.
Společné Eurobondy jsou v tomto případě jeden z prvků, kdy celek začne více fungovat jako celek a ne se jen tvářit jako celek. Navíc, pokud by Eurobondy byly zavedeny, pak by lvům, rozuměj trhů, vyslaly silný signál: Eurozóna drží spolu. V tomto případě by pak ale došlo k něčemu, čeho se mnozí stále bojí: k mnohem hlubší ekonomické integraci, kdy by část ekonomických pravomocí nutně přešla na kolektivní úroveň. Takto vytvořený systém by měl ale šanci fungovat mnohem efektivnějí, byl by schopný konkurovat navenek tím, že by v rámci svého celku spolupracoval. Na druhou stranu, současný systém, kdy koncept společné zóny je jen "na oko" a kdy se jednotlivé země nejsou schopné de facto dohodnout, působí spíše problémy. Je naivní se domnívat, že hráči působící na trzích uvěří prázdným politickým gestům, které dávají prostým lidem nanejvýše klamavý pocit jistoty. V tomto nezměněném uspořádání se dá očekávat, že jednotlivé kusy stáda budou permanentně okusovány do té doby, než se stádo rozuteče. Otázka je, jak moc silní budou v té době lvi a kterému kusu se podaří utéct do bezpečí...
Žádné komentáře:
Okomentovat