Proč vlády nevyužívají stejné "triky" jako spekulanti

Při svém studiu dluhopisových trhů jsem narazil na druh dluhopisů, který se jmenuje TIPS neboli Treasury Inflation Protected Securities (dluhopisy chráněné proti inflaci). Jejich princip je takový, že si vláda půjčí od soukromých investorů a výše pravidelně vypláceného úroku z půjčky se odvíjí od současného stavu inflace počítaného pomocí CPI (indexu spotřebitelských cen). Ve skutečnosti je výše úroku pevně zafixovaná, to,co se mění v závislosti na inflaci, je základ, ze kterého se úroky počítají. Rozdíl mezi klasickým dluhopisem je v tom, že ten přináší úrok vyčíslený nominálně, kdežto dluhopisy chráněné proti inflaci vynášejí reálné úroky.

Intuitivně je zřejmé, že porovnáním výnosů mezi těmito dvěma instrumenty (dluhopisy se stejnou dobou splatnosti) můžeme odhadnout inflací, jmenovitě inflaci založenou na CPI tak, jak jí vnímají investoři. Tedy, tržně odhadovaná hladina CPI inflace na období splatnosti dluhopisů je pak rovna výtěžku z klasických dluhopisů mínus výtěžek z dluhopisů chráněných proti inflaci.    

Pro ilustraci se podívejme na pětileté dluhopisy a jejich tržní návratnost. Návratnost pětiletých dluhopisů (s dobou splatnosti 31. 12. 2015) je 1.330%, zatímco návratnost dluhopisů chráněných proti inflaci (s dobou splatnosti 15. 4. 2015, zde uvádím dobu splatnosti jinou než u případu výše, neboť tento druh dluhopisů není tak běžný) je -0.55% (čísla jsou z dluhopisového oddělení amerického ministerstva financí). Ano, výtěžek z inflačně chráněných dluhopisů je skutečně záporný, což nám ve vztahu pro odhad inflace dává situaci, kdy trhy očekávají (ve smyslu skutečně investovaných peněz) hladinu inflace větší než nominální úroky na běžných vládních dluhopisech.

V našem případě trhy očekávají inflaci během příštích pěti let kolem 1,9% (mimochodem, trhy neočekávají, že americká ekonomika bude trpět deflací, přesněji průměrná hladina inflace nebude záporná, krátkodobě samozřejmě může dojít k výkyvům), zatímco úroky na vládní dluhopisy budou pro vládu zhruba na úrovni 1,3%. Vláda si tedy dnes může půjčit s úrokem, který je nižší než očekávaná inflace, tj. v reálných pojmech budou úroky záporné. Racionální krok v tomto případě pak zřejmě je si půjčit peníze a investovat je do projektů, které budou mít nenulový zisk (v tomto případě je dokonce možné investovat do projektů, které jsou lehce ztrátové a stále dostaneme pozitivní zisk). 

Vláda USA (a zřejmě nejen ona, jen pro USA se dají podobné věci velmi dobře ilustrovat na datech) je tedy v situaci podobné finanční arbitráži, tj. může dostat peníze (samozřejmě jen jejich konečně množství!) zadarmo. Optimální by tedy bylo v současné finanční krizi neprovádět rozsáhlé finanční škrty (pro dlouhodobé projekty typu věda, výzkum či infrastruktura, které mají horizont delší než perioda "business cycle" to nedává smysl tak jako tak), ale naopak si půjčit a získaný kapitál investovat. V případě investic do projektů s pětiletou návratností (což zřejmě věda nebo vzdělání není, ale takové projekty jistě existují) dostaneme v tomto konkrétním případě viditelný zisk. Je tedy otázka, jestli reakce vlád z celého světa na krizi dominována heslem "škrtat kde se dá" je ta nejlepší... mimochodem, soukromá společnost, která se ocitne v potížích, nezačíná hned škrtat, ale spíše restrukturalizovat.