Too big to fail - Model, černé labutě a ČEZko

V zářijovém čísle Physica A se objevil zajímavý "paper" od Nassima Taleba a Charlese Tapiera Risk externalities and too big to fail. V tomto článku budují autoři jednoduchý model pro odhad externího rizika způsobeného "černými labutěmi", tj. událostmi, které se nedají zahrnout do klasické VaR analýzy. Jedná se například o překlepy v zaknihovaných obchodech či "deviantního" obchodníka.

Jejich model zahrnuje dvě komponenty ztrát, které může černá labuť způsobit: ztráta pro firmu jako takovou (intuitivně omezenou shora majetkem firmy) a ztráta pro celý systém (např. panika v bance se rychle rozšíří na celý bankovní systém a místo toho, aby ostatní banky sbíraly klienty postižené banky nabírají jen další ztráty). Autoři se především zaměřují na to, jaký dopad, co se týče rizika a ztrát, má následování tzv. economy of scales. Ukazují, že vliv velikosti firem na celkové ztráty je nelineární (intuitivně lineární by byl, kdyby zde nebyla ještě druhá, systemická komponenta ztráty) a že čím větší firma, tím větší riziko na celkový systém. Tímto je myšleno následující: pokud malá firma utrpí ztrátu řekněme jeden milion dolarů, sama zbankrotuje, ale zbytek sektoru/ekonomiky nepocítí nic. Pokud ale podobnou ztrátu pocítí větší firma, ztrátu nejspíše přežije, ale zbytek sektoru/ekonomiky už pocítí nenulové ztráty. V případě velkých firem může nastat až situace, kdy na každý ztracený dolar způsobený "černou labutí" nastane další ztráta pro zbytek ekonomiky několikrát větší. V tomto případě jsou externality pro celkový systém velmi velké.

Autoři explicitně kalibrují model na známou událost v Societe Generale, kdy "černá-labuť" Jerome Kerviel zavinil svými špatně reportovanými a mnohdy utajenými obchody ztrátu pro Societe cca 6 miliard dolarů (odhad autorů) a dále jeho obchody způsobily celkovou ztrátu o velikosti zhruba 65 miliard dolarů, tj. více než desetkrát více. Externalita v tomto případě byla pro celkový finanční sektor ohromná. V rámci jejich modelu ukazují, že kdyby například Karviel nebyl sám nebo působil ve svých aktivitách ještě déle a tím způsobil ztrátu pro Societe 50 miliard dolarů, celkové ztráta pro finanční sektor by byla vetší než 510 miliard dolarů. Externalita, neboli multiplikační efekt, podobných ztrát u velkých společností je hrozivý.

Ačkoli je problém "too to big to fail" často spojovaný s bankami, nejsou banky jediný sektor, který je tímto fenoménem postižený. Jak se často ve finanční hantýrce uvádí, "Main street" je na podobné ztráty mnohem náchylnější než "Wall street". Například malé zakopnutí GM by v USA mělo nedozírné důsledky, neboť na tento koncern je napojeno mnoho dalších podniků. (Raději nepoužívám pojem řetězec, neboť ten v sobě nese další stupeň rizika, kdy může jeden slabší článek položit celý koncern.) Je tedy více než překvapující, že podobná analýza není součástí standardní ekonomické výuky: Standardně se vyučuje jen jedna strana economy of scales, tj. profit pro firmu, zatímco strana rizika je naprosto přehlížena nebo maximálně slovně ohodnocena, přičemž například model Taleba a Tapiera je poměrně jednoduchý, člověk by řekl na úrovni domácího úkolu. Pokud se prezentuje jedna strana mince, měla by se automaticky prezentovat i druhá strana mince a to ve stejný okamžik, tj. nenechat tu část s rizikem až do nějakého pokročilého kurzu.

Nakonec bych se rád zamyslel nad situací v České republice a to konkrétně u energetického gigantu ČEZ. V ČR je tento podnik spojován s mnoha věcmi, ale jeho přívlastek "too big to fail" není moc zmiňovaný. Možná proto, že pád energetického gigantu je nepravděpodobný, že všichni jsme přece závislí na energiích... no ale není přesně tohle intuitivní definice "černé labutě"? Navíc, "too big to fail" není spojován jen s pády, ale i se ztrátami jako takovými, takže zde nejde jen o pád této velké společnosti. Pro zodpovězení otázky, jaké by asi byly externality v případě výskytu ČEZkého Kerviela (a jak se asi bude jmenovat?) získáme data, až ho uvidíme...