Jak opční pátek zachránil svět aneb poznámka k uklidnění trhů...

V předchozím komentáři jsem maloval čerta na zeď a věštil velký propad akcií, který se však nekonal. Nyní je zajímavé poohlédnout se, proč akcie nepadly volným pádem jako během krizí v roce 1929 či 1987. Faktorů je samozřejmě mnoho, já bych však zmínil, jeden který podle mne hrál poměrně velkou roli. Jde o to, že v pátek byl takzvaný "option friday", tj. den, kdy se musí přerolovat nasmlouvané opční kontrakty na další období. Tento den nastává každý třetí pátek v měsíci. Jde o to, že v sobotu, následující tento pátek, typicky vyprší dopředu nasmlouvané opční kontrakty. Vzhledem k tomu, že mnoho opcí plní roli investičních nástrojů pro různé účely (např. hedgeování, tj. zajišťování rizika), je třeba jejich životnost prodloužit. To znamená, že v tento pátek jsou investoři nuceni uzavírat velké množství obchodů a zároveň se zamýšlet nad dlouhodobým trendem, nejen nad intradenním pohybem akcií. V tento den se vlastně nuceně střetávají dvě škály uvažování: krátkodobé (na úrovni intradenních obchodů) a dlouhodobé (na úrovni životnosti opcí, tj. škála v měsících).

V tento den tudíž byli investoři nuceni vzít do úvahy dlouhodobý trend a nejen krátkodobou paniku. Toto donutilo účastníky k zamyšlení, jak moc je panika reálná, jestli je někde tam venku doopravdy Lehman II a jestli není současný pád opět jen přehnaná korekce, která by je při prodlužování opčních kontraktů mohla stát jmění. Tento den byl jakýmsi "racionalizérem", tj. zpomalil trend skákání z jedné bubliny do druhé (tzv. "echo bubbles", kdy pří korekci dojde k překmitu a tvoří se bublina na druhou stranu). V samotném procesu korigování trhů je tento překmit přirozený, musí však být tlumený. Při komentování chování trhů je tudíž nutné vzít podobné významné dny do úvahy, z čehož si vezmu ponaučení především já sám...