pondělí 14. června 2010

Postřehy k Řecku

Bankrot Řecka je stále žhavé téma. V poslední době se vedle snížení ratingu objevil i průzkum, podle kterého "trhy" věří v nevyhnutelnost pádu Řecka. Já si naopak myslím, že si tohle trhy nemyslí (což neznamená, že nemůže nastat bankrot).

Není pochyb, že je Řecko zadlužené a že se ze svých problémů samo nedostane. V tohle nevěří snad nikdo. Řecko bude muset projít množstvím strukturálních změn (nemám rád slovo reforma), aby se dostalo opět na nějakou udržitelnou ekonomickou orbitu. Na cestu zpět bude nutné použít tažné motory "Made in Germany". Toto ale neznamená, že spekulace o pádu Řecka jsou pravdivé. Proč? Důvodů je několik, navíc se doplňují.

Předně, hned na počátku krize došlo k identifikaci problém Řecka = problém celé Evropské Unie (resp. Eurozóny). Evropská integrace je ohromný a v dějinách ojedinělý projekt, který zahrnuje jak ekonomickou, tak i politickou integraci. Je nutné si uvědomit, že zde jsou obě složky integrace přítomné a že ani jedna z nich nehraje marginální roli. Stejně jako bylo pro ekonomickou integraci použito velké množství finančního kapitálu, v podobné míře bylo použito i velké množství politického kapitálu. Problém politického kapitálu je to, že se špatně měří, neexistují žádné euro-hlasy, na které by se politická aktivita přepočítávala. Těžko lze měřit již dosaženou integraci nebo důvěru, kterou vkládají Baltské země, a Estonsko obzvláště, do vstupu do Eurozóny (a naopak Eurozóna do Baltských zemí).

Do určité míry ale právě dnešní doba umožňuje přepočítávat politický kapitál spotřebovaný na ekonomickou integraci v peněžních jednotkách. Pokud se podíváme na jakýkoli průměrný komentář problémů Řecka, tak bude s největší pravděpodobností používat jako argument růst spreadů. Spread se zde rozumí rozdíl v úrocích mezi bezrizikovou půjčkou (třeba silnému Německu) a rizikovou půjčkou nebo investicí, která nemusí dopadnout dobře. Právě rostoucí rozdíl mezi bezrizikovou půjčkou a půjčkou Řecku je viděn jako indikátor pravděpodobnosti možného bankrotu. Já se ale domnívám, že kauzalita je dnes opačná. Trhy, myšleno velcí investoři, jsou si vědomy toho, že pád Řecka je politicky nechtěný, že by to ohrozilo stabilitu Evropy a narušilo další možné mezi-evropské vztahy. Trhy si jsou vědomy, že politická vůle nenechá jen tak jednoduše propadnout velké množství politického kapitálu, který byl utracen. Proto vidím růst spreadů jako záměrnou snahu trhů o "zkapalnění" politického kapitálu, o převedení politické vůle udržet integrační projekt do peněžních termínů a případně z toho profitovat. Současný růst spreadů tedy identifikuji spíše jako indikátor důvěry v to, že Řecko nepadne.

Toto tvrzení je dále ještě opřené o to, že kde je dlužník, je nutně i věřitel. Pokud bych byl věřitel Řecka a věřil v jeho pád, pak bych v žádném případě neventiloval svou obavu ven, spíše bych se snažil ostatní uchlácholit a svých aktiv se zbavit. V žádném případě bych nekřičel všude kolem, že mé pohledávky jsou bezcenné. Mezi věřiteli Řecka je mnoho evropských bank (viz můj podobný příspěvek o dluhové struktuře Maďarska). Toto má za následek to, že při případném pádu Řecka by kromě již utracených peněz na jeho záchranu bylo nutné věnovat další peníze na pokrytí ztrát z nesplacených dluhopisů. Banky totiž používají dluhopisy ve velké míře pro penzijní fondy. Je těžké věřit tomu, že by sociální evropské vlády nechaly propadnout úspory budoucích seniorů. Velké množství těchto ztrát by bylo tedy nutné vykoupit vládami. Trhy toto vědí a snaží se spekulativně na politické vůli vlád vydělat. Netvrdím, že tato obrácená kauzalita platí vždy, ale situace s problémy Řecka tomuto naznačuje.

Mé tvrzení dále potvrzuje tah Číny, která oznámila ohromné investice do Řeckého průmyslu, např. do loděnic. Samozřejmě, tato pomoc není altruistická, na řeckých aktivech je v dnešní době velká cedulka s nápisem "Sezónní výprodej", proto by Čína byla sama proti sobě, kdyby toto nevyužila a nevrátila dluhopisy zpět do Evropy výměnnou za strategické pozice. Kromě toho, že Čína neví, co dělat s penězi, alespoň zatím, je si také plně vědoma, že sice nechce silnou Evropu, ale nějakou Evropu potřebuje. V současné době by tedy Čína mohla ještě chvíli počkat a sázet na pád cen, ale stejně jako při sezónních výprodejích by se mohlo stát, že by už nebylo co kupovat.

Pokud Eurozóna padne, pak to nebude vinou Řeckou, ale vinou Německa. Na této zemi nyní spočívá celá tíha Evropské Unie, potažmo Eurozóny. Pokud by se nějakým nedopatřením stalo, že se Německo rázem ocitne ve špatném stavu, např. nějaký zajímavý "nemovitostní" kostlivec ve skříni svých bank, a nebude schopné držet Evropu nad vodou, pak nastane opravdová panika na Evropském trhu (samozřejmě včetně pádu Řecka, ale s jinou kauzální spojitostí!), neboť nebude nikdo, kdo by tahal zadlužené země z problémů... tedy kromě Číny.

Žádné komentáře:

Okomentovat