Positivita vs. normativita v ekonomii aneb "co by, kdyby"

Ve středu jsem absolvoval přednášku o tom, jak učit ekonomii podanou profesorem Filerem, působícím na CERGE-EI a CUNY. Sama přednáška byla zajímavá, člověk si osvěžil jemnosti cizího jazyka na rozdílu slov "cost" a "price" (ačkoli si jsem samozřejmě vědomě vědomý jejich rozdílu, přemýšlím, kdy jsem je nevědomky použil nevhodně) a občas se i pobavil nad vnímáním pojmu ekonomie. Překvapivě, "správná" odpověď na otázku "co je ekonomie?" nebyla z wikipedie, ale "věda zabývající se rozhodováním jedinců".

Nejzajímavější ovšem byla diskuse o normativním a pozitivním přístupu v ekonomii a poté následná diskuse s lidmi po přednášce. Samotný rozdíl lze najít na zdroji všeho, anglické wikipedii (viz. pozitivní ekonomie vs. normativní ekonomie). Pozitivní ekonomie vychází z faktů a studuje následky daných kroků a opatření, klade si otázku "Co se stane, když...". Na druhou stranu normativní ekonomie se vedle vyhodnocení dopadů daných kroků snaží hodnotit i to, jestli je dopad dobrý nebo ne, klade si otázku "Co bychom měli." Zajímavé bylo, že normativní ekonomie nebyla během diskusí považována za ekonomii. Ekonomie, má být chápána striktně pozitivisticky bez jakéhokoli hodnotového příměru.

Ekonomie by měla v pozitivistickém pojetí čistě technická věda, která zkoumá dopady rozhodnutí. Takto pojatá ekonomie má jen pomáhat činit lépe informovaná rozhodnutí, má jen poskytovat informace. Pozitivistická ekonomie má poskytovat odpověď na otázku "co bych měl" jen tehdy, pokud zná toho, komu radí naprosto dokonale, tj. pokud dokáže porovnat dopady každého možného rozhodnutí na dotyčný subjekt a tak určit ten nejoptimálnější krok. V reálném životě je zřejmé, že normativně ekonom může radit jen sám sobě, ale v tomto případě si neradí normativisticky, ale pozitivisticky. V každém jiném případě už z podstaty věci nemůže radit, neboť nemůže znát "názor" (úmyslně nepoužívám pojem užitkové funkce) druhé osoby na každý možný aspekt dopadu libovolného rozhodnutí.

Normativní ekonomie si na druhou stranu přisuzuje hodnotit, co by lidé měli chtít, co je pro ně dobré a co by pro ně dobré být nemělo. Normativní pojetí ekonomie vyžaduje z hlediska teorie znalost "názorů" (užitkových funkcí) všech jedinců v celé společnosti. To je možné z pohledu modelu, nikoli však z pohledu reálného světa. "Názory" lidí můžou být všelijaké, a v rámci jedné společnosti si úplně odporující, nehledě na pravidla společnosti, kterými se lidé řídí (mohou jednat podle pravidel společnosti, ale aniž by maximalizovali své preference). Pokud si praktická ekonomie přisuzuje činit rozhodnutí na základě znalostí preferencí všech členů společnosti a vydává je za správná rozhodnutí, pak se tato ekonomie odklání od ekonomie jakožto vědy a stává se něčím jiným - náboženstvím, filozofií či politikou. Navíc, v normativním pojetí není třeba ani nic počítat. Pozitivistcký výsledek, jakkoli přesný, pak stejně zatížíme chybou v podobě neznalosti lidí. Navíc, normativní odpovědi (ve smyslu "co je lepší") nelze prakticky testovat. 

Chceme-li tedy ekonomii považovat za vědu, měli bychom se vyvarovat normativních odpovědí. V tomto případě si ekonomové buď pletou svou profesi s politikou nebo si hrají na bohy (jen On z definice zná preference všech lidí). Ano, ekonomové si mohou být vědomí dopadů některých svých kroků lépe než neekonomové (lidé neznající mechanismy společnosti), ale to jim nedává právo dávat normativní rady. Pozitivní přístup se může zdát jako vhodný nástroj pro definici ekonomie, ale to by mohlo být také zavádějící. Mnohem přesnější je použít hlediska pozitivismu či normativity pro určení, co není ekonomie. Kdokoli, kdo dává normativní odpovědi (ať už doporučuje centrální plánování nebo volný trh), není ekonom (nebo spíše ekono-vědec).