Stress-testy bývají často zpochybňovány za to, že pravidla byla nepříliš vhodně zvolená, že krizové scénáře byly nerealistické (např. testy uvažovaly jakýsi default-nedefault Řecka, které padlo jen "částečně"), že ztráty byly příliš měkké (což je opět do jisté míry pravda, americký scénář ve stress-testech byl poněkud tvrdší) a jiné další výhrady. Osobně se ale domnívám, že tyto výhrady nejsou příliš relevantní pro vnímání stress-testů a jejich kritici nepochopili fungování finančních trhů. Toto své tvrzení stavím na několika následujících subjektivních pozorování, ze kterých toto vyvozuji.
Předně, stačí se chvíli nacházet mezi lidmi z finančního a bankovního průmyslu (upozorňuji, že tito lidé nepíší populární blogy ani se neživí psaním příspěvků do novin) a i "finanční zelenáč", jako jsem já, si udělá rychle obrázek, jak moc jsou evropské banky pod tlakem a kde se asi skrývají různí kostlivci (člověk je pak překvapený, jak se mnohé věci postupem času ověřují a pokud se neověří, pak se ale neukazuje, že by nepotvrzené odhady byly diametrálně odlišné od skutečnosti). Tudíž si nedělám iluzi, že špičky průmyslu, které věci opravdu ovlivňují, neměli již před stress-testy hrubou, ale řádově přesnou představu o stavu evropských bank. Pro tyto lidi stress-testy nepřestavovaly překvapení, ale jen další díl do rozestavěného puzzle.
Dále, finanční trhy, ačkoli jsou útočištěm nejednoho schopného matematika, jsou do velké míry řízeny psychologickými efekty (viz například tržní sentiment, kdy investoři jednají podle nálady; davové šílenství, které je jednou z příčin velkých výkyvů v cenách-viz květnový micro-crash, nebo běh na banku, kdy se lavinovitě spustí neracionální chování střadatelů, které může zdecimovat celý bankovní sektor). V tomto světle je zřejmé, že špatný výsledek stress-testů by mohl spustit obdobu "běhu na banku", což by ve svém důsledku zničilo bankovní sektor (poznámka: bylo by zajímavé udělat stress-test, kdy by jedinou špatnou událostí bylo vyhlášení katastrofálního výsledku stress-testů a naopak neskutečně pozitivního výsledku). Zadavatel stress-tesů tudíž musí zadat test jako udělatelný. V globální ekonomice by si ani Čína nedovolila zadat Evropě stress-testy, které by byly příliš tvrdé. Zadavatelé jsou tudíž a priori biased (neobjektivní). Stress-test, takto oficiálně oznámený, sám o sobě tudíž nemůže sloužit jako věrohodné měřítko stavu bank a ani tak nesmí být vnímán (z pozice odborného pozorovatele). Pokud chce někdo stress-test vnímat jako nějaký nezávislý indikátor, pak slepě zavírá oči před zjevným biasem testu směrem k pozitivnímu výsledku. Odhad velikosti biasu (neobjektivity) ale není na druhou stranu snadné odhadnout. Z biasu stress-testu se ale dají číst mezi řádky výsledky, které právě zjevný bias prozradí, např. proč některé instituce byly tak očividně nezahrnuty.
Navíc, podmínky stress-testů spíše odpovídají klasickým výkyvům ekonomiky, se kterými si poradí i konvenční VaR modely (pád Řecka neni v žádném případě černá labuť). Tyto podmínky spíše odpovídají stavu, kdy se ekonomika/y pomalu propadají. Stress-testy tudíž sledují, aby ekonomika při pádu spíše brzdila než se zrychlovala. Jde spíše o testy, kdy se ohýbá celý systém. Jelikož ekonomické a finanční systémy jsou dost přizpůsobivé, tyto testy ohýbáním (ve smyslu normálních-gaussovských výchylek) celý systém nepoloží.
V tomto ohledu tudíž nepovažuji "z definice" bankovní stress-testy jako objektivní míru pevnosti bank a bankovního sektoru, ale jako pozitivní signál, že se stav sektoru je sledovaný. Navíc si lidé si čím dál více uvědomují výrazné postavení tohoto sektoru v rámci uspořádání společnosti - není to jen další průmyslový sektor - a díky tomu lze navrhovat další kroky, které mohou vést k lepší stabilitě. Napřiklad se domnívám, že poskytnutí dostatečného množství dat z bankovního sektoru a zejména z finančních trhů široké (ale stejně asi jen odborná o to projeví zájem) veřejnosti pomůže včas identifikovat nastávající problémy (o tom ale jindy). Proti tomuto je samozřejmě velmi silná lobby sektorů samotných, kterou právě zveřejňování podobných stress-testů může pomoci neutralizovat. Jako vedlejší produkt pomohou tyto testy uklidnit prostou veřejnost a tím dostat chování veřejnosti do normálu (ve smyslu normálního, tudíž modelovatelného, rozdělení).
Poznámka nakonec: Osobně bych si dovedl představit jako mnohem lepší test pevnosti bankovního sektoru testování pomocí černých labutí (viz můj předchozí článek o článku zde). Například test, kdy jedinou součástí testu bude katastrofální výsledek stress-testu už je v podobné kategorii. Testování černými labutěmi lze připodobnit k ohýbání systému, když se v něm objeví fraktury. V tomto případě mechanické vlastnosti se podstatným způsobem změní (pro ilustraci, co tím myslím, si lze představit ohýbání gumového popruhu a ohýbání naprasklého gumového popruhu - ten druhý se místo ohnutí roztrhne, zatímco ten první vydrží poměrně dost - samozřejmě dodávám, že mechanické vlastnosti ekonomického systému budou mnohem složitější a komplexnější, ale o to více předem neodhandutelné a tudíž zasluhující větší odbornou pozornost).
Žádné komentáře:
Okomentovat